Aikido

Aikido (合気道, Aikidó) je japonské umění sebeobrany. Je založeno na myšlence neagresivity, rozvíjí cvičícího jedince po fyzické i psychické stránce.
Název je složen ze tří japonských znaků:
– ai – harmonie
– ki – energie
– dó – cesta.

Aikido bylo vytvořeno ze starého samurajského umění boje beze zbraně Aikidžucu, které existivalo již v IX. století. Aikidžucu se používalo ve válkách období Kamakura v letech 1192-1333, a za jeho zakladatele je považován jeden ze samurajů rodu Minamoto, který toto umění nazval Daitórjú aikidžucu. V Aikidžucu však bylo jediným cílem a smyslem podrobení a likvidace protivníka, a tomu se při výcviku podřizovalo vše. Humanizující cíle se do bojových umění dostávaly až při jejich přeměně v Budó.

Zakladatelem Aikida je Morihei Uešiba, který se narodil 14.12.1883, a pocházel ze staré samurajské rodiny, kde byl vychováván v duchu budhizmu a dle pravidel bušidó. V 18 letech se začíná učit Džúdžucu, a v roce 1916 se stává Mistrem se svolením vyučovat aikidžucu. V roce 1922 začíná v Japonsku Uešiba vyučovat bojové umění, a zde se poprvé začíná proslýchat, že jeho technika se natolik změnila, že se o ní hovoří jako o božské technice. V roce 1926 zakládá v Tokiu školu, kde vyučuje Aikido, u nějž byl stanoven cíl: "Nalézt a prohloubit vztah k energii, která uvádí do chodu celý vesmír". V tomto duchu vnesl do škály technik Aikidžucu techniky dalších škol bojových umění a celkovou modifikací vytvořil moderní bojové umění, které v roce 1942, kdy mu bylo 59 let, pojmenoval Aikido. V roce 1952 začínají první veřejné ukázky Aikido a tím další příliv žáků. V roce 1960 byla Uešibovi udělena japonskou vládou medaile za úsilí při zrodu a zavedení Aikido. Morihei Uešiba zemřel ve svých 86 letech dne 26.4.1969. Do světa se poprvé začalo šířit aikido v roce 1953, jedním z nejnadanějších žáků Uešiby, Kóiči Tohei, který vzbudil značný zájem v USA, kde se utkal s pěti nejlepšími džudisty Spojených států, kteří na něj současně útočili, a které hladce porazil. Toto bylo považováno za důkaz neuvěřitelné účinnosti aikido a vedlo v odborných kruzích ke zvýšení respektu vůči tomuto bojovému umění. Do Evropy přinesli aikido japonští trenéři Močizuki a Abe. V současnosti již má každá pro aikido významná země svého japonského trenéra, či dvojici trenérů. První veřejná ukázka aikido pod vedením předsedy mezinárodní federace aikido (IAF) Giorgia Veneriho se konala v Praze 28.3.1986. V roce 1991 byla ustanovena Československá federace aikido, jejíž počet členů se neustále rozrůstá. Největšími centry v ČR jsou Praha, Brno, Přerov a Karlovy Vary.

Technika

Kromě úderů, pák a hodů se protivníkovy akce ruší horizontálními, vertikálními a diagonálními, cirkulárními, sférickými i spirálovými pohyby kolem boků obránce. Výuka se týká základních pohybů (tai-sabaki) a pádů (ukemi), samotných technik v postoji (tači-waza) i vkleče (suwari-waza) a práce s tradičními zbraněmi (nůž-tantó, meč-bokken, hůl-džó).
Popisy konkrétních technik přesahují rámec článku a navíc se jednotlivé styly a učitelé v detailech i názvosloví liší. Ve většině případů je ovšem ve cvičení aikida přítomna práce s dechem rozvíjená pomocí dechových cvičení.

Zbraně

V Aikido se učí i boj s nožem (tantó), dřevěným mečem (bokken) (případně shinken - ostrý meč = katana nebo iai - podobná konstrukce jako katana, ale bez ostré čepele) a krátkou tyčí (džó). Styly, které nejvíce pracují se zbraněmi, jsou Iwama-ryu a styl vyučovaný Šodži Nišiem (a po jeho smrti jeho následovníky). Práce se zbraněmi vychází z tradičních japonských bojových umění (například iaidó), ale je přizpůsobena myšlenkám a technikám aikido (někdy je tedy pro odlišení například cvičení s mečem označováno jako aikiken, s tyčí aikidžó).