Goju ryu je dnes označováno jako jeden ze čtyř největších japonských systémů karate má, sice okinawský původ, protože je založeno na Kanryo Higashionnovu Naha-te (Shorei ryu). Původně se Naha-te dělilo na dva směry: Ason a Waichizan. Linie Ason zanikla s jejím posledním mistrem Tomigusuku. Linie Waichinzan přešla dědičně přes mistra Higashionna a mistra Miyagiho, kteří jí oba obohatili o nové prvky, v dnešní Goju ryu.
Základní kámen systému položil Kanryo Higashionna, který studoval v Číně více stylů Chuan-fa (styl zářícího jara, boží ctitelky, bílého jeřába a tai chi chuan). Když se vrátil na Okinawu, učil systém, který je možno chápat jako syntézu těchto čínských stylů. Celkový aspekt energie dnešního Goju-stylů byl stanoven už za doby Higashionna a za Miyagiho se jen nepatrně změnil. Kata, ve kterých se tento aspekt projevuje především silným břišním dýcháním (Ibuki), obsahují odhlédnuto od formálního vzhledu principy čínského Chi-kung.
Když se Higashionna vrátil roku 1887 z Číny, začal šířit svou výuku v Naha (Tondo, Naha-shi ). Jeho cvičební styl vykazuje mnohé charakteristiky jižních čínských škol. Obsahuje stejný technický koncept a ten stejný pohled na práci s vnitřní energií
(Ki) jako např. Tai-chi chuan. Higaonna pojmenoval svůj styl jednoduše Naha-te. Jako to už před ním udělal Ason a Waichinzan.
Mistr Higashionna měl pět významných žáků, Miyagi, Kyoda, Gusukuma, Shiroma a Motoda. Juhatsu Kyoda byl Uchi-deshi stylu.
Tak zažilo staré Naha-te pod vedením Chojuna Miyagiho (1888-1953) nový rozkvět. Tento mistr cestoval v mládí do Číny a studoval tam praktiky zen a Chuan-fa stylu Pa-kua. Když se roku 1920 vrátil do Okinawy, vytvořil nový systém. Rozpracoval obě formy kata Gekisai, které tedˇ byly mnohem jednodušší a kratší než klasické formy, a od té doby používány k uvedení začátečníků do stylu. Můžeme zde vidět vliv Itosua, který založil v Shorin ryu kata Pinan.
Základní kámen systému položil Kanryo Higashionna, který studoval v Číně více stylů Chuan-fa (styl zářícího jara, boží ctitelky, bílého jeřába a tai chi chuan). Když se vrátil na Okinawu, učil systém, který je možno chápat jako syntézu těchto čínských stylů. Celkový aspekt energie dnešního Goju-stylů byl stanoven už za doby Higashionna a za Miyagiho se jen nepatrně změnil. Kata, ve kterých se tento aspekt projevuje především silným břišním dýcháním (Ibuki), obsahují odhlédnuto od formálního vzhledu principy čínského Chi-kung.
Když se Higashionna vrátil roku 1887 z Číny, začal šířit svou výuku v Naha (Tondo, Naha-shi ). Jeho cvičební styl vykazuje mnohé charakteristiky jižních čínských škol. Obsahuje stejný technický koncept a ten stejný pohled na práci s vnitřní energií
(Ki) jako např. Tai-chi chuan. Higaonna pojmenoval svůj styl jednoduše Naha-te. Jako to už před ním udělal Ason a Waichinzan.Mistr Higashionna měl pět významných žáků, Miyagi, Kyoda, Gusukuma, Shiroma a Motoda. Juhatsu Kyoda byl Uchi-deshi stylu.
Tak zažilo staré Naha-te pod vedením Chojuna Miyagiho (1888-1953) nový rozkvět. Tento mistr cestoval v mládí do Číny a studoval tam praktiky zen a Chuan-fa stylu Pa-kua. Když se roku 1920 vrátil do Okinawy, vytvořil nový systém. Rozpracoval obě formy kata Gekisai, které tedˇ byly mnohem jednodušší a kratší než klasické formy, a od té doby používány k uvedení začátečníků do stylu. Můžeme zde vidět vliv Itosua, který založil v Shorin ryu kata Pinan.
Současně vypracoval mistr dnešní formu Tensho. Svůj jedinečný mistrovský kousek Tensho je přepracovaná forma čínského Tao Rokishu z Tang-lang stylu jižních škol.
V následujících letech procestoval Miyagi země Pacifiku, aby šířil svůj styl. V roce 1929, sedm let po mistrovi Funakoshimu, se v Japonsku konala velká demonstrace jeho umění. V té době už v Okinawě vyškolil celou řadu významných žáků (Meitoku Yagi, Seiko Higa, Eiichi Miyazato aj.). Do roku 1935 zůstal v Japonsku, kde jmenoval svým nástupcem v Japonsku známého japonského mistra Gogena Yamaguchiho.
Jméno Goju ryu bylo poprvé použito v roce 1929. Když se v témže roce konala v Japonsku velká demonstrace všech bojových umění, poslal mistr svého žáka Shinzato Jinana, aby ho zastupoval. Všichni přítomní byli zástupci významných japonských škol bojových umění. Když se jeden jiný mistr zeptal Shinzata, který styl zastupuje nevěděl tento nejdříve co má odpovědět. V Okinawě nebylo obvyklé, aby umění příslušného mistra mělo své vlastní jméno. Vše bylo shrnuto pod pojmem Shorin ryu (Shuri-te a Tomari-te ) a Shorei ryu (Hana-te). Shinzato rychle zapřemýšlel a řekl: jeho styl se jmenuje Hanko ryu („Hanko“ znamená „polo-těžký“). Na Okinawě vyprávěl Shinzato o příhodě mistrovi Miyagi a ten, také mistr poezie a básnického umění, citoval větu ze „Sedmi eposů čínských pěstí“ (Bubishi), všechno ve vesmíru dýchá tvrdě a měkce“. Z tohoto citátu pochází název „Goju ryu“ (Goju znamená tvrdý-měkký).
V následujících letech procestoval Miyagi země Pacifiku, aby šířil svůj styl. V roce 1929, sedm let po mistrovi Funakoshimu, se v Japonsku konala velká demonstrace jeho umění. V té době už v Okinawě vyškolil celou řadu významných žáků (Meitoku Yagi, Seiko Higa, Eiichi Miyazato aj.). Do roku 1935 zůstal v Japonsku, kde jmenoval svým nástupcem v Japonsku známého japonského mistra Gogena Yamaguchiho.
Jméno Goju ryu bylo poprvé použito v roce 1929. Když se v témže roce konala v Japonsku velká demonstrace všech bojových umění, poslal mistr svého žáka Shinzato Jinana, aby ho zastupoval. Všichni přítomní byli zástupci významných japonských škol bojových umění. Když se jeden jiný mistr zeptal Shinzata, který styl zastupuje nevěděl tento nejdříve co má odpovědět. V Okinawě nebylo obvyklé, aby umění příslušného mistra mělo své vlastní jméno. Vše bylo shrnuto pod pojmem Shorin ryu (Shuri-te a Tomari-te ) a Shorei ryu (Hana-te). Shinzato rychle zapřemýšlel a řekl: jeho styl se jmenuje Hanko ryu („Hanko“ znamená „polo-těžký“). Na Okinawě vyprávěl Shinzato o příhodě mistrovi Miyagi a ten, také mistr poezie a básnického umění, citoval větu ze „Sedmi eposů čínských pěstí“ (Bubishi), všechno ve vesmíru dýchá tvrdě a měkce“. Z tohoto citátu pochází název „Goju ryu“ (Goju znamená tvrdý-měkký).
Žádné komentáře:
Okomentovat